Výroční zpráva MS Mantov – Losiná
2008 - 2009
(Finanční hospodaření MS a zabezpečení honitby)
V současné myslivosti hledejme její význam v mnoha spektrech: od ekologické, krajinotvorné, společensko-kulturní přes ekonomickou.
A právě ta ekonomická nám dělá největší problém, především v dnešní době.
Doba se pochopitelně změnila a my opravdu stojíme před problémem, jak udržet a obhájit náš význam a prospěšnost před neznalou veřejností, vyznávající naprosto jiné trendové hodnoty. Musíme čelit protimysliveckému veřejnému mínění, tlaku subjektů hospodařících v krajině za účelem dosažení ekonomického zisku, a to ne zrovna malého.
Současná společnost není schopna vnímat myslivce jako obor či jednotlivce jednajícího dlouhodobě v duchu zažitých mysliveckých tradic, morálky a zvyků plynoucích z historického vlivu. Ponechme stranou, jestli i nás bouřlivý vývoj a provedené změny legislativy, vlastnických vztahů atd. nepoznamenaly natolik, že tradiční myslivecké hodnoty a morálka je něco, co přežívá jako torzo drcené kleštěmi ekonomických zájmů. My se jen tak nevzdáme a budeme dál bojovat se vší tou neznalou veřejností a dokážeme onu ekonomickou stránku zabezpečit. Není třeba popisovat vyznávané hodnoty dnešním životním stylem. Opravdu klesá zájem o veřejné dění, převažuje konzumní styl života a pasivní přístup k volnočasovým aktivitám. Volná krajina a příroda má význam už jen jako prostor, kde lze bez zábran lyžovat, jezdit na kole, na koni, létat padákem, prohánět terénní motorku či čtyřkolku. O víkendu se jde buď do fitka nebo multikina, když je venku hezky, naložíme psy a necháme je v honitbě vyběhat…
To má ale bohužel negativní vliv na přirozené životní podmínky zvěře a co se týče ekonomického příjmu co do odlovu zvěře, bychom museli žalovat 50 % obyvatel na finanční ztrátě. Tím bychom se ale dostali do stejné kategorie lidí jako oni.
Ve skutečnosti: kdo potřebuje v přírodě zvěř, neřku-li myslivce? Zvěř skáče do silnic a ničí drahá auta, spase sazenice, snižuje výnos kukuřice a řepky, tolik potřebné jako biopřísada do pohonných hmot…. A myslivci? Ti strejdové v gumofilcákách ze Slavností Sněženek, co krmí zvěř, aby ji pak zastřelili a pořádně zapili pivem!? Pomalu jsme považováni za nebezpečnou mírně deviantní skupinu obyvatel držící zbraně. Takový obrázek předkládá bulvár při možné příležitosti veřejnosti. Co kdybychom jednou my požadovali dotace za odlov černé zvěře, která tvoří ty škody na řepce – přírodní biomase. Ne… My se musíme ohánět jinak, abychom si vydělali na provoz naší malé honitby a zatím se nám to za přispění všech členů daří.
Nadále budeme přikrmovat zvěř v době strádání, opravovat všechny myslivecká zařízení, zúčastňovat se brigád, udržovat les ve své přírodní čistotě, obstarávat léky pro zvěř, zazvěřovat honitbu a samozřejmě i pracovat s veřejností, čímž mám na mysli především děti z mateřské školky v Chotěšově, protože to jsou „bohužel“naši asi největší příznivci.
Největším problémem se stává opouštění tradičního života na venkově. Výrazně se mění vnímání přírody a života v přírodě převážně městským obyvatelstvem, a tak i před myslivci vyvstává stále větší potřeba objasňovat a obhajovat svoji činnost. Jestliže připustíme, že myslivost není pouze zábava vybrané skupiny obyvatel, ale pro společnost velmi potřebná hospodářská činnost budovaná na historických základech, bude velmi obtížné udržet existenční úroveň finančních prostředků a ještě obtížnější sehnat nové zdroje ekonomických příjmů.
Bohužel zatím neexistuje žádný fond, který by dotoval provoz mysliveckých sdružení a vše si musíme obstarávat sami. Do současné doby se nám pokaždé podařilo obstarat patřičný obnos finančních prostředků na zabezpečení honitby, na nákup léků pro zvěř, na elektrickou energii, na pohonné hmoty, stavební materiály potřebné pro opravy mysliveckých zařízení, atd.
A v této snaze chceme pokračovat i nadále…………….
